Králičák
Kde se vzalo slůně na Králickém Sněžníku?
Králický Sněžník je nejvyšší hora pohoří stejného jména. Se svou výškou 1424 mnm je výrazným vrcholem z kterého se po jeho zdolání naskytne nádherný výhled. Na jihovýchodě můžeme vidět Hrubý Jeseník a na severovýchodě potom Rychlebské hory. Králický Sněžník stejně jako Sněžka tvoří hranici s naším severním sousedem, Polskem. Na jeho jižním svahu pramení řeka Morava.
historická fotografie rozhledny na vrcholu (zdroj: idnes.cz)
Králičák není turisticky tolik vyhledávaný jako vrcholy sousedních Jeseníků a to hned z několika důvodů. Nahoru nevede ani lanovka, ani žádná snadno přístupná cesta. Králičák vám to prostě nedá zadarmo. Můžete si na něj vyšlápnout, nebo vyběhnout hned z několika stran, ale vždy vás čeká slušný terén i převýšení.
A pokud dodržujete pravidla, na kole se tady nepodíváte.
Nahoře vás navíc kromě krásného výhledu nic nečeká. Nikdo vám tady neprodá klobásu a pivo, což je pro mnoho „turistů“ silná motivace ke zdolání nějaké hory. Na druhou stranu, na Králičáku nikdy není přelidněno, když je horší počasí, nepotkáte tam nikoho, za ideálních podmínek bývá na vrcholu kolem 20 lidí. Pokud vás tedy už omrzely davy z Pradědu nebo Šeráku, je pro vás Králičák tou pravou volbou!
trosky rozhledny a hraniční kámen na vrcholu (zdroj: Alexandr Skribuckij)
Ne vždy tomu ale bylo tak… Na vrcholu Králičáku to kdysi poměrně žilo. Nacházela se zde rozhledna i turistická chata, která nabízela občerstvení, ale i ubytování pro turisty. Rozhledna byla kamenná, vysoká 33,5m a nacházela se na Polské straně hory. Veřejnosti byla otevřena roku 1899, ale jelikož Polská strana zanedbala její údržbu, byla roku 1973 stržena kvůli své chátrající konstrukci, která by mohla být nebezpečná pro její návštěvníky. V současnosti rozhlednu připomíná pouze hromada kamení.
V budoucnu se plánuje na vrcholu postavit nová rozhledna, Polská strana má již návrh, který počítá se sklo-dřevěnou konstrukcí. Pro všechny milovníky hor a přírody však doufám, že se tento návrh nepodaří zrealizovat.
historická fotografie – turistická chata na vrcholu (zdroj: trekking.cz)
Druhou stavbou, která motivovala turisty k návštěvě vrcholu byla turistická chata, která se nacházela na pomezí pramene řeky Moravy a vrcholu hory. Chatu nechal vybudovat tehdejší moravskoslezský sudetský spolek na pozemku, který poskytl tehdejší kníže Lichtenštejn. Chata nakonec nesla i jeho jméno – Lichtenštejnova chata. Ubytovací kapacita byla až pro 70 osob a chata byla obyvatelná po celý rok.
Chata fungovala od roku 1912 s přestávkami za dob první a druhé světové války až do roku 1971, kdy byla opět kvůli zanedbané péči stržena z důvodu špatného technického stavu. V současnosti chatu připomínají pouze kamenné základy, které zůstaly na svém místě.
socha slůněte pod vrcholem Králického Sněžníku, v pozadí Jeseníky (zdroj: Alexandr Skribuckij)
Jedinou dochovanou „stavbou“ na Králickém Sněžníku se tak stala socha slůněte. Ta se nacházela hned vedle turistické chaty a její původ je opravdu zajímavý. Na tehdejší chatě se scházela skupina mladých umělců, kteří si dali za úkol sblížit Čechy a Němce pomocí umění. Skupina se pojmenovala Jeschental, dle Německého názvu hory Ještěd a do svého znaku si zvolila šeřík, dle písně ,,v ještědském údolí kvete šeřík“.
Později skupina Jeschental uvažovala nad změnou názvu, jelikož se nescházeli na Ještědu, ale na Králickém Sněžníku. Název ale nechtěli měnit a proto s trochou důvtipu změnili pouze svůj znak na malého slona, který údajně při svém kýchnutí vydává citoslovce JEŠ. Socha slona vznikla v rámci 10. výročí tohoto spolku. Samotná socha byla vytvořena nedaleko, v obci Zlaté Hory a na vrchol byla postavena roku 1932.
pramen řeky Moravy (zdroj: Alexandr Skribuckij)
Slůně nakonec přežilo všechny útrapy, které mohlo na vrcholu zažít. Ať už se jednalo o demolici dvou staveb, nebo velmi drsné horské počasí, které na vrcholu Králického Sněžníku panuje.
V současnosti jsou pro něj největší hrozbou turisté, ale i jejich řádění zatím přežívá bez újmy.
Snad pro nás tedy ještě dlouho bude symbolem této krásné hory!
Tento parádní článek pro nás sepsal Alexandr Skribuckij. Děkujeme